Zatímco v mé modelářské zašívárně pomalu rostou základy budoucího kolejiště, které mimochodem letos budu stavět už šestým rokem, odběhnu si občas i k nějakému tomu vozidlu, aby bylo čím jezdit. Takovou klasikou a taktéž povinností na mou posázavskou trať jsou Báry řady 749 a 751, ale přišel čas se zaměřit i na vozy motorové.
Na konci minulého roku potěšil Tillig nejednoho téčkaře zajímavou novinkou, zelenými Start vozy Laaps. Ač vůz plně neodpovídá českým vozům Laaps, s přihmouřením obou očí se dá přelakováním získat pěkný vůz do V. i VI. epochy s továrním pojezdem a kinematikami, což za cenu kolem 400 korun za vůz není vůbec špatné.
Čas letí jako voda. Zatímco jsem před víc jak před rokem básnil o rozšíření své milované nudlovky, doteď se zdánlivě nic nedělo. Díky dobré přípravě jsem se ale přes podzim mohl do stavby vrhnout rovnou po hlavě…
Ani jsem nečekal, že někdy nějakou Rosničku na kolejišti využiju, ale když kamarád začal rozprodávat kolejiště a o Rosňu nikdo nejevil zájem, zakoupil jsem leptané doplňky od Hekttora a jal se jí trochu zkrášlit.
Přišel čas zkrotit úchylku na stavbu Zamračených a pustit se do něčeho jiného. Paradoxně zrovna do mašiny, která Barči z Pacifiku vytlačila, konkrétně mojí oblíbené a opečovávané 754.044.
Už jakou dobu si stěžuju na nedostatek místa pro kolejiště. Že jsem ještě vlastně nedodělal oba nudlovkové moduly je jedna věc, touha po větším poježdění ale druhá… A když jsem dostal možnost si zařídit novou trucovnu v krásné velké místnosti, neváhal jsem a pustil se do plánování stěhování.
Opět zas po čtvrtroce, píšu tu o nudlovce… Jo, dlouho už tady nic nebylo. Ale ač jste si ode mě v poslední době nic nepočetli, věřte, že práce jsou pořád v plném proudu. Tak se pohodlně usaďte a přeneste se se mnou k dolnímu toku Sázavy. 🙂
Sázava už pomalu plyne svým hlubokým údolím v okolí Pikovic, takže přišel čas se pustit do samotného tábořiště. Udělal jsem si výlet do dolního Posázaví a po návratu domů jsem mohl začít.
Po dlouhých přípravách konečně přišel čas na zdánlivě nelehký úkol- vytvořit oblíbenou vodáckou řeku, Sázavu. Jak jsem se s tím vším popral a jak se mi s vodou Langmesser pracovalo?
Procházel jsem tak mezi stoly na listopadové burze, když jsem narazil na stolek AWEPE model. Chvíli jsem si prohlížel jejich nabídku a zaujala mě stavbička, pojmenovaná na jejich stránkách jako „chatka Marie“. Řekl jsem si, že by na umístění do svahu k Sázavě nemusela vůbec být marná, tak jsem jednu na zkoušku vzal.
