Od prvních úvah o rozšíření kolejiště bylo jasné, že jeho součástí musí být i jedna z posázavských dominant, žampašský viadukt. S výškou jen o metr méně než Nuselský most je to nejvyšší kamenný most u nás a zasazení do úzkého údolí Sázavy jeho velikost jen podtrhuje. Než vychrlím fotky z jeho stavby, nejdřív pár slov o jeho skutečném bráškovi.

Čas letí jako voda. Zatímco jsem před víc jak před rokem básnil o rozšíření své milované nudlovky, doteď se zdánlivě nic nedělo. Díky dobré přípravě jsem se ale přes podzim mohl do stavby vrhnout rovnou po hlavě…

Už jakou dobu si stěžuju na nedostatek místa pro kolejiště. Že jsem ještě vlastně nedodělal oba nudlovkové moduly je jedna věc, touha po větším poježdění ale druhá… A když jsem dostal možnost si zařídit novou trucovnu v krásné velké místnosti, neváhal jsem a pustil se do plánování stěhování.

Opět zas po čtvrtroce, píšu tu o nudlovce… Jo, dlouho už tady nic nebylo. Ale ač jste si ode mě v poslední době nic nepočetli, věřte, že práce jsou pořád v plném proudu. Tak se pohodlně usaďte a přeneste se se mnou k dolnímu toku Sázavy. 🙂

Sázava už pomalu plyne svým hlubokým údolím v okolí Pikovic, takže přišel čas se pustit do samotného tábořiště. Udělal jsem si výlet do dolního Posázaví a po návratu domů jsem mohl začít.

Po dlouhých přípravách konečně přišel čas na zdánlivě nelehký úkol- vytvořit oblíbenou vodáckou řeku, Sázavu. Jak jsem se s tím vším popral a jak se mi s vodou Langmesser pracovalo?

Procházel jsem tak mezi stoly na listopadové burze, když jsem narazil na stolek AWEPE model. Chvíli jsem si prohlížel jejich nabídku a zaujala mě stavbička, pojmenovaná na jejich stránkách jako „chatka Marie“. Řekl jsem si, že by na umístění do svahu k Sázavě nemusela vůbec být marná, tak jsem jednu na zkoušku vzal.

To už tu přece bylo, řeknete si. Tentokrát jsem však podrobně nastudoval moudra zkušenějších, pročetl mnoho stránek s podobnými statečnými a v neposlední řadě také promyslel plán, tak už to snad dneska bude stát za to…

Dějepis stranou- do rozestavěného Jílového se stěhují první lidičky a přizpůsobují si okolí bydliště svému vkusu.

Podle úvodu to možná vypadá, že tu budu poučovat o resuscitaci a podobných výkonech, naštěstí dnešní „oživování“ bude totiž mnohem méně stresující i namáhající. Pod rukama totiž nebude člověk, ale pozvolně dokončovaný Petrov. Ano- tahle zastávka sice není hotová, ale základ ano a co právě chybí, jsou různé menší úkony k vytvoření živé atmosféry 🙂