Zatímco v mé modelářské zašívárně pomalu rostou základy budoucího kolejiště, které mimochodem letos budu stavět už šestým rokem, odběhnu si občas i k nějakému tomu vozidlu, aby bylo čím jezdit. Takovou klasikou a taktéž povinností na mou posázavskou trať jsou Báry řady 749 a 751, ale přišel čas se zaměřit i na vozy motorové.
A jakým jiným motorovým vozem začít, než „legendární“ českou 810kou, zvanou Orchestrion, Šukafon či Kufr. Pár let zpět už jsem sice jednoho postavil, ale jakýsi nenechavec se jej rozhodl přivlasnit na pečecké výstavě a už jsem ho nikdy neviděl. Mrzí mě, že se takovéhle nekalosti dějí v našem koníčku, ale co se dalo dělat… Zamáčkl jsem slzu a koupil díly na nový, doufejme taky lepší.
Základ bude stejný, jako jsem zvolil kdysi, tedy LPH. Tuhle stavebničku musely během desetíletí v ruce držet tisíce modelářů a stejně lepší možnost není. Uvidíme, s čím vytáhne Kuehn, ale osobně mu po nedostatcích na T478.1 (světla dál od sebe, hranaté čelo, ujíždějící prolisy) moc nevěřím.
810ky nakoukané nemám, takže nedokážu posoudit, jak mimo tenhle pamětník je. Alternativy by dnes při všech možnostech 3D tisku jistě byly, kdyby byl někdo, kdo by vše nakreslil – což ale vnímám jako kreslič velký problém. Načmárat v počítači fajn model umí spousta lidí, ale vyladit ho na pojezd, přizpůsobit detaily technologii (která má stále své limity) a dotáhnout to skrz zdlouhavé testování ke zdárnému konci chce kumšt.
Takovou klasikou u LPH stavebnice už se stalo nutné tmelení střešních partií, které jsou různě zvlněné. Vyplatí se vyhrát si s přechodem čelo/střecha, pár desetin vedle a bočnice už nesedí.
Ty opět nebudu dávat původní, ale pomůžu si leptanými od Modelů Mašinek. Ač tahle firma očividně nemá zájem pracovat na dalších novinkách (a řekněme si narovinu, snad každému občas udělala nějaká velkou radost), starší sady prodávají stále a u 810 to je jedině dobře. Výhodou je možnost udělat velmi slušivé zasklení folií a osobně oceňuji i možnost stříkat dveře zvlášť, což značně zjednoduší maskování před lakováním.
Součástí jsou i fajn detaily, jako třeba čelní sloupek. Ten je taktéž možné nalakovat zvlášť a přilepit na stavebnicová okna místo pracného barvení. Detailisté jistě použijí leptaná zrcátka, já je po zkušenostech z provozu radši vynechávám.
Sestavený celek zatím bez detailů. Slícovat bočnice s čelem není nic jednoduchého, ale tmel leccos zamaskuje. Doufejme.
Jak píše sám Pavel z MM na svých stránkách, k upevnění dobře poslouží toaleťák napuštěný vteřinovým lepidlem. Je ale důležité promyslet, kde všude ho dát, protože v horní oblasti potom může snadno zavázet při usazování oken… Vlastní zkušenost.
Celek ve vrstvičce surfaceru. Musel jsem se usmát, když jsem si z nostalgie projel starý článek – tehdy jsem používal jen základovku ve spreji, která přilnula jen kde se jí chtělo a s oblibou zalévala detaily. S pistolkou a ředěným Surfacerem 1200 je to hned o něčem jiném. Jako kompresor používám obyčejný ledničák, řešení, které vymyslel spoustu let přede mnou Vojta. I když to má své mouchy (je nutné připojit separační nádobu na olej, který se z kompresoru chtě nechtě line), je to levná a fungující cesta. Časem přemýšlím o nějakém malém vyloženě modelářském, který se už dneska dá koupit za krásný peníz.
Původně byl v plánu tenhle letitý pojezd od pana Pletichy, ale nakonec jsem si obstaral od pana Uhera (Picoloco) podstatně vymakanější. Tenhle si tak můžu schovat na nějaké budoucí projekty, třeba na spodek Regíny by jistě stačil…
Momentka z lakovny. K vymaskování přechodů barev používám zásadně pásku Tamyia, zbylé plochy obyčejnou papírovou páskou z OBI.
Nebyl bych to já, abych dokumentoval celou stavbu pečlivě. Člověku se povede lak, najednou šup obtisky, patina, dolepení všech detailů, co vzaly za své při žmoulání v ruce během maskování, usazení na pojezd a už na mě kouká tenhle krasavec…
Obrovskou výhodu oproti minulé verzi mám v možnosti si vytvořit vlastní obtisky. Už tedy nemusím loudit po všech možných známých zbytky UIC čísel, hledat co nejbližší tabulky ani složitě stříhat už existující motivy.
Obtisky odpovídají čerčanské 810.511. Během prázdnin 2018, které jsem skoro celé strávil u Sázavy, jsem tenhle vůz potkával tak často, že výběr konkrétního kusu pro model nebyl nijak dlouhý. Pro oživení jsem si koupil od MM i stanoviště strojvedoucího. Oživuje ho hlavně schránka na tiskopisy, ale i fešák fíra a pár detailů na pultu – větrák a rychloměr.
Před převzetím moci pražskými 814 jezdily 810ky na dolním Pacifiku furt, teď už jen při náhradách.
Patina je provedená jen pistolí. Pokud nejsou třeba žádné stékance vyprskaného oleje ani sloupaná barva, nic jiného v poslední době ani nevytahuju.
810.511 měla ještě jako červená zvláštní střechu – stékance na střeše jsou směrem do středu méně silnější, než ty na kraji. Zkusil jsem to tak naznačit i v modelu.
Jak jsem se dozvěděl po dokončení modelu, lept od MM má znázorněná moc malá okýnka ve dveřích, jsou příliš nízká. Příště budu muset zvážit, jestli to za tu pěknou folii v oknech stojí…
Ještě dodat tabulky a můžem na trať. Je to zároveň jedna z prvních mašin, ve které mám nainstalovaný zvuk, což přináší obyčejnému poježdění na kolejišti další dimenzi 🙂
Ten toaleťák je svině, já blbec si ho místy přelepil přes díry na světla… Už se těším až to budu opravovat… 😀