Dycky (žampašský) most!

Od prvních úvah o rozšíření kolejiště bylo jasné, že jeho součástí musí být i jedna z posázavských dominant, žampašský viadukt. S výškou jen o metr méně než Nuselský most je to nejvyšší kamenný most u nás a zasazení do úzkého údolí Sázavy jeho velikost jen podtrhuje. Než vychrlím fotky z jeho stavby, nejdřív pár slov o jeho skutečném bráškovi.

Pohled na viadukt v roce 2017. Patra byla čerstvě po rekonstrukci na řadu Bdmteeo296 a Barča 749.121 najížděla první kilometry po novém laku, provedeném v libeňském depu. Byla to doba, kdy bylo ještě možné na trati 210 pravidelně potkávat jak 749.121, tak i červenobílou 749.107, navrátivší se z Olomouce, a také dlouhodobý pražský držák 749.264. V době psaní článku ani jedna z lokomotiv nejezdí.

Pohled ze známější strany ve směru na Luka pod Medníkem. Ranní 9055 s 749.264 v čele.

Výhledy na projíždějící vlak přes Kocourskou rokli, nad kterou se Žampach tyčí, bývají kouzelné. Ale dost prozatím reálných fotek 🙂

První nápady, jak si viadukt doma zhmotnit, byly dost zoufalé, od ručního vyřezávání částí ze dřeva, po vyříznutí do styroduru. Psal se rok 2017 a to byla naštěstí zrovna doba, kdy se začal rozmáhat domácí 3D tisk. Díky mým znalostem 3D programů tedy nebyl problém celý viadukt nakreslit a nechat vytisknout u známých, kteří si v té době tiskárnu pořídili. Celý viadukt je z klasického PLA. Měl jsem zezačátku obavy o jeho stálost na sluníčku, ale po více jak pěti letech se jeví bezproblémová. Se svou celkovou délkou skoro metr to nebylo možné vcelku, a bylo tak nutné vytisknout jednotlivé části zvlášť.

Nakreslený viadukt vcelku. Díky dostupným údajům jsem ho navrhl přesně v měřítku. Dodržel jsem i poloměr oblouku – reálných 180 m je v modelu R1500. Zajímavostí je i fakt, že vždycky druhý pilíř od kraje je masivnější (dobře je to vidět na plánku níže) – i to jsem se snažil v modelu zachovat.

Samotnému kreslení asi nejvíc pomohl tenhle náčrtek, který visí na informační ceduli dole pod viaduktem. Zobrazuje viadukt ve směru od města Jílové k sázavské rokli, tedy obráceně, než jak ho většina lidí zná. Známý Jílovský tunel, který na most navazuje a na mém segmentu je také obsažený, je tedy z tohohle pohledu vlevo.

Od počítače vypadá všechno tak nějak malé, teprv slicer ale odhalil, jaký to vlastně ve skutečnosti bude macek. Pro představu, tisková plocha má nějakých 210×250 mm. Zajímavostí je i tiskový čas vpravo dole kolem 14 a půl hodin. Ač mohly být některé kusy tisknuty spolu, i tak výtisk všech dílů trval několik dní.

A už tiskneme. Je vidět, že tiskárna vevnitř netiskne plný objem materiálu, ale místy vynechává (v angličtině označováno jako infill). Díky tomu je konstrukce velmi lehká při zachování přijatelné tuhosti.

Vytisknuté díly se vrší a brzo bude možné je poslepovat k sobě.

Zde už po slepení a přetmelení.

Samotná struktura zdiva byl oříšek. Na internetu je dostupných spoustu polotovarů, z nichž je ale většinu nutné barvit. Zkusil jsem tedy výrobek od Nocha (56640), což je kvalitně potištěný karton. Výhodou je i jeho částečná plastičnost, což při vhodném násvitu vypadá moc hezky. Odstín zdiva je asi nejpodobnější reálnému viaduktu ze všech produktů, které jsem našel.

Zdivo je sice perfektně znázorněné, ale list obsahuje jen „rovné“ zdivo bez jakýchkoliv oblouků. Klenbu jsem proto musel vytvořit z jednotlivých kamínků, což zabralo hezkých pár večerů.

Mezitím jsem začal sestavovat rámy pro nové segmenty kolejiště. Oproti původnímu řešení jsem tentokrát nemontoval nohy přímo k OSB desce, ale k dřevěnému rámu z latí z OBI.

Latě jsou průřezu 48×24. Rám se při dobrém spasování nekroutí, ale pro jistotu jsem počítal s dostatečným množstvím podpěrných noh, aby se časem neprohnul.

Nohy také nově nedrží přišroubované, ale jsou natěsno zasunuté ve svařenci z kusu jeklu a destičky s otvory pro vruty.

Hotový spodek segmentu se zasunutými dřevěnými nohami. Vrchní strana OSB desky je při postavení segmentu 800 mm nad podlahou, což je o něco méně, než výška normovaných modulů.

Co nejrealističtější jsem nechtěl jen viadukt samotný, ale i jeho okolí. Pro rozplánování terénu jsem si tedy do plánku importoval výstřižek satelitních snímků z Mapy.cz. Trochu se i díky většímu prostoru pro kolejiště vzdaluju původnímu konceptu „nudlovky“ a stává se mi z toho klasické segmentové kolejiště.

Viadukt usazený na segment. Temeno kolejnice je 1130 mm nad úrovní podlahy, je to zároveň nejvýše položený kus trati na kolejišti.

Detail zdiva. Na boky jsem nalepil bočnice z překližky, vyřezané z desky přímočarou pilou. Na ně jsem potom sponkovačkou připevnil pletivo na králíkárny. Celý postup tvorby krajiny je velmi podobný, jako při tvorbě Petrova a Jílového.

Na pletivo následně přišla vrstva montážní pěny. Kvůli její roztažnosti jsem pilíře oblepil páskou.

Tu jsem potom ořezal a nabarvil podkladovou zelenou. Zkusil jsem kus udělat bez potažení papírovými utěrkami, ale velmi obtížně se potom lepila hlína.

Hlína je obyčejný přesátý substrát na květiny, přesátý a usušený v troubě. Lepil jsem ji popatláním podkladu Herkulesem, a kde to bylo nutné, prolil jsem ji ještě směsí vody, Herkulesu a Jaru. Po proschnutí jsem začal flokovat trávu – po rozšíření kolejiště bylo jasné, že kupovat foliáže není finančně únosné. Schválně jsem lepidlo nenanesl všude, aby byly zřetelné jednotlivé trsy. Vidět ale pod korunami stromů skoro nic není 🙂

Potom jsem začal sázet keřové patro. Jsou to nějaké noname stromečky z Modelbazaru, očividně z merlíku.

A vrhnul jsem se taky do terénu na druhé straně segmentu. Po překonání údolí se trať tunelem hned zařezává do kopce. Opět pletivo+pěna, tentokrát i v kombinaci s papírovými utěrkami.

O pár měsíců později a několika večerech práce se už celý segment hezky zazelenil. Vyrobit jsem si nechal i odpovídající pozadí. Je to panoramatická složenina celkem 4 fotek focených přímo z reálného viaduktu a ochotně mi ho vyrobili ve firmě Plotbase. Za cenu kolem 1500 korun jsem dostal kvalitně potištěné plátno na dřevěném rámu i s ochranou proti degradaci UV zářením.

Díky skutečné předloze pozadí krásně do kolejiště zapadlo. Stromky jsou mix z merlíku a stromky od Bezuchy. Provedení je dost hobby, ale za tu cenu (k zakoupení třeba ve Světu na kolejích za ceny kolem 50 korun) jsem s nimi spokojený. Merlíkové stromky jsou sice opticky koukatelnější, ale na takovou plochu bych se nedoplatil – jen na tomhle segmentu je pro představu cca 250 stromků.

Čerčanská 751.229 s krátkým manipulákem z vozů Laaps.

Modelový oblouk R1500 mm je na focení parádní. Rozšíření pro sloupky zábradlí je také vytištěné na 3D tiskárně, tentokrát z resinu metodou SLA.

Po zaštěrkování a patině kolejnic. Jeden sloupek se mi už podařilo vylomit, jsou opravdu křehké.

K štěrkování jsem použil tyhle dva odstíny od Nocha a Auhagenu. Noch je mezi betonovými, Auhagen jako znázornění rezavějšího a staršího štěrku mezi dřevěnými pražci.

Z SLA tisku jsem si nechal zhotovit i kámen s letopočtem výstavby. Že je plastický nakonec vůbec není vidět, ale je to milý detail.

Dalším detailem jsou dva telegrafní sloupy od JM modelu. Zkoušel jsem i ty od Miniaturu, ale protože sloupy mají z resinového odlitku a ne ze dřeva, hůř se napodobuje struktura dřeva. Takhle stačilo jen lehce přetřít olejovkou a vylezl z toho za mě velmi uvěřitelný odstín. Tady typ A…

…a na lucké straně viaduktu druhý, typu I. Před zhlavím lucké stanice končí obnovený úsek tratě s betonovými pražci.

Srnka ohlížející se za jedoucím vlakem. Ze setu Noch 15745 – ač v H0, tak ten rozdíl těžko kdo pozná. Celý set jsem kdysi dostal jako dárek a jsem za něj moc rád. Sám bych si to asi nikdy nekoupil, ale co jsem to vyzkoušel, vypadá to na kolejišti moc hezky 🙂

Zatím jsem neukázal potůček a silnici pod prostředním obloukem. Silnici jsem zhotovil z kartonového výpalku zakoupeného na burze. Tuším, že to byly Resinové modely, ale na jejich e-shopu jsem nic takového nenašel, tak nevím. No a potůček je už zaběhlá klasika s akrylovým gelem pro malíře smíchaným s bílou barvou 🙂

Jedničková fábka v akci.

O kousek dál protijedoucí Favorit.

Portál je obyčejný výlisek od Malé železnice, napatinovaný a s domalovaným bílým výstražným orámováním. Všechny skály na segmentu jsou sádrové odlitky z formy od Woodland Scenics C1244, nabarvené akrylovkami a temperami.

Sloupy VN jsou zase 3D tisk z mé dílny, tisk i izolátory zajistil Roman Lahner.

Linka vede hustým porostem nad tunelem, kolem jsou samozřejmě stromy vykácené nebo aspoň prořezané. Palouček na vykácené pláni je z Polákovy foliáže Neobdělávaná louka – můj oblíbený typ C s květy žluté barvy, věrně napodobující rozkvetlé pampelišky.

Detail chatičky ve svahu. Finální usazení udělám, až bude chata osvětlená, zatím je jen provizorně položená na budoucím stanovišti. Vedle se pase divočák z výše zmíněného setu.

Uvnitř tunelu jsem zkusil znázornit i linky uvnitř tunelu, vyjadřující orientaci k nejbližšímu výklenku.

Pohled ještě jednou z druhé strany. Tam jsem se pokusil vytvořit malé zátišíčko v zářezu. Je to i místo, kde se trať s betonovým svrškem mění ve svršek s dřevěnými pražci. Blíže k foťáku potom vznikne stanice Luka pod Medníkem, o té zas příště.

749.006 vyjíždějící se svým odpoledním osobákem z Jílovského tunelu.

A náladovka s večerním osobákem do Čerčan, vedeným 751.017, tamtéž.

Na závěr malé srovnání fotky Jakuba Machovského a modelu.