Kterak se Honeckerova pomsta na Pacifik dostala

Vozy Bdmtee jsou v posledních deseti letech takovým evergreenem obou posázavských tratí, takže nesměly chybět ani v modelu. Jenže Tilligovy Halberstadty se nepodobají ani omylem a z celoleptu od MM jsem měl respekt. Vyřešil to za mě Vojta, když přišel s leptanými bočnicemi na Tilligův tovární vůz.

Nejprv malé okénko pro ty, co nemají provoz na Pacifiku tak nakoukaný 🙂 Od roku 2014, kdy z rekreáků na trati 212 vymizely vozy Bmto, byl tohle klasický obrázek téhle trati.

Barču postupně nahradili brejlovci, vozy časem všechny zmodraly a zmodernizovala se i nástupiště a svršek.

Občas se na trať stále dostanou rekonstruované deriváty Bmto – Bdmteeo296 a poslední rok i z Vysočiny redislokované Bdmteeo294.

Ale zpátky k modelům. Oproti ypsilonkám je nutné počítat s trochu vyšší cenou dárcovského modelu – momentálně vychází asi nejlevněji koupit set tří vozů Flixtrain, při rozpočítání to potom vyjde na nějakých 1270 korun za jeden, kdežto ypsilonky stále není problém sehnat po bazarech kolem litru.

Tady je, fešák. Teda vlastně ani ne, pro český provoz je vůz skoro nepoužitelný, tak brusku do ruky a hurá na divočinu.

Na typu dveří nezáleží, důležitá je střecha bez prolisů a podvozky GP200.

Halberstadty celkem odpovídají tvarem čela, je nutné jen upravit čelní dveře a posunout koncová světla výše. Problémem jsou jen zužující se představky, které se ale dají díky bočnici celkem dobře zamaskovat.

Z přestavby zbude hodně dílů – všechna okna, interiér, nějaká ta bedna i schůdky v rozích, pokud se šikovně odřežou.

Po odstrojení jsem zbrousil detaily na čele, vystouplé nástupní dveře a popisky na hranici střechy (jsou vyvedené dost plasticky, byly by po přelakování vidět). Obkreslením bočnice jsem si vyznačil budoucí místo pro okna.

Nezvykle je tady potřeba fiknout bočnici až na úplný kraj, takže z ní moc materiálu nezbude. Ráda se tedy kroutí, těžko by se tady ale hledala příčka, která by šla zachovat.

Aby do čela sedlo nový díl s přechodovými dveřmi, je potřeba vyříznout příčku mezi původními dvěma okénky.

Obyčejným vteřiňákem nalepená bočnice. Dá se to vyřešit i bez nákupu speciálních lepidel, jen člověk přijde o výhodu si bočnici trochu porovnat po samotné aplikace – vteřiňák je suchý prakticky hned. Mezi okny a střechou vznikne trochu nevzhledný schod, který je dobré trochu zbrousit.

Detail na představek. Začíná to působit velmi sympaticky, už teď dělá vůz větší parádu, jak německý dárce. V rohu leptané bočnice mi trochu prosvítá vnitřek, příště si určitě dám větší pozor, abych nemusel dodatečně tmelit. Spodku vozu jsem zatím nevěnoval pozornost – určitě přijdou odstranit zmíněné schůdky v rozích a bedna pod novými nástupními dveřmi.

Větráčky jsem použil ze zásob z minulých přestaveb. Kdo nemá, jsou ve stavebnici kartonové.

Podle fotek vypadá jejich rozmístění symetrické podle středu vozu – jedna řada nad chodbičkou ve vcelku pravidelných intervalech a po jednom větráčku nad každým WC.

…asi takhle. Vůz jsem přestříkl Surfacerem a začal tmelit. Šlo prakticky jen o přechody leptu a původní kastle, sem tam různé drobnosti na čele.

Pro lepší vzhled jsem přetmelil i přechod střechy a čela podobně, jako jsem to udělal u vozu Bvt.

Detail nově nalepeného čela. Velmi jednoduchá úprava, která při pohledu z čela vozu hodně přidá.

Nalakovaný vůz. Světle šedou jsem tentokrát použil v podobě spreje z OBI – údajně nějaká starobílá polomatná. Zelená je vlastní mix z Tamyií.

Menší retuši se nevyhnu ani tady.

Zužující představky nijak neruší. Jde o jeden z mála ústupků, co je potřeba při téhle přestavbě skousnout.

S aplikovanými obtisky z vlastní dílny. Součástí sady je i detailní obtisk klik na dveře, aby nebylo potřeba je složitě natírat.

Vůz 097-2 mám prokazatelně zdokumentovaný na několika výkonech na trati 210.

Než obtisky zavadly jsem slepil interiér. Taková MojeTT klasika z kartonu – v aršíku to vypadá hrozně očesaně, ale po složení to bohatě stačí 🙂 Podlahu jsem nabarvil tmavou červenou, sedačky byly před najbrtími potahy obvykle brčálově zelené. Stále lze po síti potkat několik vozů s původní koženkou.

Se spodní výbavou vozu by si určitě šlo vyhrát víc (ve stavebnici jsou i nějaké bedny navíc), já jenom vyřízl ty co překážely a dolepil dvě z nich na místa, kde cca v reálu jsou. Na bočnice jsem přilepil nové leptané schůdky – čtyři kusy pod dveře, čtyři kusy pro posunovače do rohů. Napatlal jsem je přímo v aršíku černou akrylovkou a po nalepení jen retušoval svítící místa.

Už by to chtělo nový objektiv 🙂 Pracuje se na tom.

Aby šla kastle zaklapnout do pojezdu a nebránily jí v tom přilepené rohové stupačky, vyříznul jsem v jejich prostoru kus rámu.

Hotový vůz. Patinu jsem provedl jako obvykle pistolí a vlastním mixem rezavé, na čelech střechy jsem to doplnil trochou olejovky. Tou jsem naznačil i drobné stékance z háčků na směrové cedule.

Vozy určitě nejsou z těch, které by člověk potkával v zaneřáděném stavu, už vůbec se nedá mluvit o nějakém hromadném loupáním laku s vyrezlými místy. Podle toho jsem se snažil volit stupeň patiny. Vyšlo mi tu výraznější začouzení na čele, než jsem zamýšlel, ale jinak jsem spokojený.

Madla mají být správně zapuštěná, proto jsem jim uřízl konce a vzniklou tyčku přilepil na plocho k bočnici.

Čelní světla dovrtám, až se bude vůz osvětlovat, zatím jsem je jen naznačil kapkou červené.

Os 9058 dorazil od Kamenného Přívozu do Jílového. Pamětníci těchto stránek určitě vzpomenou na 754.044, o které tu byl před pěti lety článek.

Pomalu začínají docházet vozové řady, které do Pacifiku páté epochy patří 🙂 Napjatě čekám na Roco a jejich reedici ex-Kuehn ypsilonek – kolem roku 2010 se daly na trati potkat kromě klasických béček i soupravy namixované s dosluhujícími lehátky Bc.

Časem by určitě bylo hezké sestavit soupravu 4xBdmtee, což je dodnes taková rekreáková klasika. Zatím je možné tohohle jedináčka provozovat s vozy Bmto, případně B.