Už jakou dobu si stěžuju na nedostatek místa pro kolejiště. Že jsem ještě vlastně nedodělal oba nudlovkové moduly je jedna věc, touha po větším poježdění ale druhá… A když jsem dostal možnost si zařídit novou trucovnu v krásné velké místnosti, neváhal jsem a pustil se do plánování stěhování.

Opět zas po čtvrtroce, píšu tu o nudlovce… Jo, dlouho už tady nic nebylo. Ale ač jste si ode mě v poslední době nic nepočetli, věřte, že práce jsou pořád v plném proudu. Tak se pohodlně usaďte a přeneste se se mnou k dolnímu toku Sázavy. 🙂

Sázava už pomalu plyne svým hlubokým údolím v okolí Pikovic, takže přišel čas se pustit do samotného tábořiště. Udělal jsem si výlet do dolního Posázaví a po návratu domů jsem mohl začít.

Po dlouhých přípravách konečně přišel čas na zdánlivě nelehký úkol- vytvořit oblíbenou vodáckou řeku, Sázavu. Jak jsem se s tím vším popral a jak se mi s vodou Langmesser pracovalo?

Procházel jsem tak mezi stoly na listopadové burze, když jsem narazil na stolek AWEPE model. Chvíli jsem si prohlížel jejich nabídku a zaujala mě stavbička, pojmenovaná na jejich stránkách jako „chatka Marie“. Řekl jsem si, že by na umístění do svahu k Sázavě nemusela vůbec být marná, tak jsem jednu na zkoušku vzal.

To už tu přece bylo, řeknete si. Tentokrát jsem však podrobně nastudoval moudra zkušenějších, pročetl mnoho stránek s podobnými statečnými a v neposlední řadě také promyslel plán, tak už to snad dneska bude stát za to…

Dějepis stranou- do rozestavěného Jílového se stěhují první lidičky a přizpůsobují si okolí bydliště svému vkusu.