Když máš od Roca ochestrión…

…naráz přestanou zloby i shon. Po asi sedmi letech jsme dorazil na trh dlouho připravovaný model „osmsetdesítky“ započatý ještě firmou Kuehn. Žádná z nabízených barevných variant mě ale neoslovila, proto model hned z krabičky putoval do lakovny. Z tovární M152.0047 tak bude časem pacifická kráska, „Šmoulinka“ 810.621.

Před rozborkou jsem samozřejmě udělal pár fotek. Na fórech i Youtubu už je model probíraný celkem dlouho, nebudu se tedy příliš rozepisovat a doprovodím to spíš fotkami. Na první pohled to modelu velmi sluší.

Pro mě je nejtypičtější partií 810ky čelo. Troufám si bez přeměřování tvrdit, že tvar skříní na poziční světla, jejich umístění, tvar oken i tvar pluhu se povedlo trefit výborně.

Srovnejte třeba s výrobkem od MTB – nejvíc mi vadil nesmyslný tvar pluhu, kvůli čemuž jsem si na 3D tisk nakreslil úpravnou sadu s novými pluhy, nárazníky i obtisky na vnitřní obložení interiéru. K dostání je u Vojty na eshopu zde.

Roco má vnitřní výbavu zmáklou už z výroby – kromě umakartového obkladu je znázorněn i řídící pult, sedačka fíry, hasičáky i schránky na tiskopisy. Za mě palec nahoru, že pro některé výrobce není stanoviště jen prostor, co je potřeba zamaskovat krémovým plastem „aby se neřeklo“.

Pěkně provedená okna i s gumovým těsněním. To je bohužel natisklé na kastli, ne na výlisku oken, takže přestřikem tento milý detail zmizí.

Kastli se z pojezdu příliš nechce, aspoň na první pokus. Chce to rozevřít bočnice a postupně po milimetrech páčit. Plast je sice houževnatý, ale není příjemné takhle tlačit na nový model za čtyři tisíce (když teda odhadneme jen cenu motorového vozu; těžko soudit, když je oficiálně od výrobce nabízený jen set motoráku a přípojáku).

Interiér se mi také líbí. Kvůli motoru je celá podlaha vyvýšená, v prostoru nad dekodérem je podlaha až skoro na úroveň opěrek. Není to možná tak elegantní řešení jako Picoloco, ale nabízí už z výroby možnost ozvučení bez frézování nebo lepení reproduktoru do spodní výbavy. To byla nutná praktika třeba u malosériových pojezdů při snaze o zachování průhledu vozem.

Jestli mě něco dokáže odradit od přestaveb, jsou to pevně lepená okna. Nejinak tomu je bohužel zde. Poradit si se dá, zvolil jsem tupý skalpel, který jsem vždy velmi pomalu podebral a vyviklal každé okno. Pokud se zadařilo, vypadl celý pás, někde se okna rozpadla na jednotlivá (jak kde byla zrovna vrstva lepidla).

Po demontáži oken jsem lihem odstranil popisky. To jde naopak velmi jednoduše, stačí lih na uchošťouru, několik tahů a motivy včetně metalických tabulek jsou pryč. Kdo tedy uvažuje jen o přeznačení nebo přestřiku jen části vozu, také je to schůdná cesta.

Bokem do pytlíčku jsem si dal i sklíčka z reflektoru a poziček – pozor, jsou velmi malá a nebyl by je určitě problém jednoduše ztratit! Čelní madla a nárazníky jsem rovnou píchl do styroduru a později je přestříkal do požadovaných barev. Nepodařilo se mi odstranit stěrače (raději se ohnou, než aby vyskočily z dírky), tak jsem je jenom přelepil maskovací páskou a víc je neřešil.

Nějaké to odmaštění a přišla první vrstva surfaceru. Vynikly v něm některé nedostatky formy – celá bočnice mezi dveřmi je třeba o pár desetin vystouplá oproti zbytku vozu. Jestli je to předěl vícedílné formy? Jako celek to nebije do očí, ale přechodová hrana na fotce mezi krajním velkým oknem a těsněním dveří vidět je.

Pak bílá a vymaskování na modrou. Použil jsem barvy ve spreji z OBI, konkrétně nějaké Hit color.

Ekvivalent skutečně používané modré jsem na internetu našel pod RAL 5010 – enziánová modř. Subjektivně mi přijde odpovídající odstínu, ve kterém motoráky vyjížděly v devadesátých letech, Šmoulinka byla po letech provozu už trochu vybledlá. Odstín nakonec o něco zesvětlil přestřik matným lakem.

A na závěr nástřik žlutého proužku. Tentokrát už z pistole, Tamiya X-8 Lemon Yellow.

Vzpomněl jsem si na Zejmiho model Šmoulinky z roku 2011, kde si povzdechnul nad absencí žlutých trojúhelníčků na koncích zrovna u Šmoulinky. Já byl naopak z jednoduchosti tohohle provedení nadšený 🙂

O pár dní později už s usazenými obtisky. Vyhrabal jsem z krabice archivní leptané tabulky ještě od pana Banka a zavzpomínal si při té příležitosti na několik našich příjemných setkání na pražské burze.

Tabulky jsem po vzoru Zejmiho nejdříve stříkl syntetickou bílou a nechal zatvrdnout. Pak lihovou modrou od Tamiye a uchošťourem jen lehce namočeným v ředidle smýt přebytečnou modrou na hranách a číslech.

S tabulkami, čelním číslem i jménem vypadá konečně Šmoulinka jako Šmoulinka 🙂

Pár úprav jsem provedl i v interiéru…

Stolečky jsem nabarvil na světle šedo, madýlka na sedačkách (ano, ta jsou ve výlisku také) černou. Nakonec pár figurek pro zamaskování krytu motoru a dekodéru.

Na vyzkoušení jsem dostal od Davida Kováče (DaKo) jeho novou patinovací krabičku.

Stěny krabičky přijdou slepit, zbytek jsou jen nasouvací díly.

Do spodní části se vsune podlaha dle typu patinovaného vozu. 810 musí sedět níž (má kryty po bocích, které ji přizvednou), 010 bez „sukýnek“ to nepotřebuje, takže sedí výše. Vše je gravírováním popsáno zboku. Před použitím jsem ještě krabičku stříkl nějakým náhodným sprejem, aby se s patinou nepřenesl na model i spálený prach ulpělý na hranách řezaného kartonu.

Poslední díly jsou pojistky šablony proti vypadnutí, které se nasadí na zámečky ve vrchních rozích. Je potřeba je lehce přihnout, aby zámečky zapadly do výřezů. Pak už jen stříknout celek s motorovým vozem uvnitř požadovaným odstínem rezavé. Je důležité držet stále stejný úhel pistole (nebo vše dělat hustší barvou na jeden tah), aby stín pruhu nedopadl na model pokaždé jinak.

Výsledek mě mile překvapil. Pruhy mám trochu šejdrem, protože jsem stříkal pod úhlem, takže kulatost střechy způsobila pruhy do oblouku. Díky tomu, že šablonu drží krabička ve správné vzdálenosti od střechy, nejsou pruhy příliš ostré ani rozmazané. Efektní je zakončení každého pruhu u okapničky obloukem, jako to lze pozorovat v reálu. Šablona by brzo měla být k dostání na eshopu MojeTT.

Míru patiny jsem se snažil okoukat z fotky Jakuba Hemlicha na lokomotivy.net. Je vidět, že pruh střechy podél osy je téměř bez znečištění, naopak na čelech je bordelu více.

Model jsem sesadil a kochal se. Patina podle šablony tomu přidá další dimenzi.

Až po dokončení jsem si všiml, že jsem gumy těsnění z obtisku osadil na špatnou stranu dveří. Až bude nálada, někdy to předělám. Teď ale do modelu nějakou chvíli hrabat nechci 🙂

V přibaleném sáčku s doplňky je i zaslepení pluhu pro modelové čelo, které jsem nastříkal a osadil na čelo se sedícím fírou.

Střecha ještě z jednoho úhlu.

Na závěr pár srovnávacích fotek s 810 osazenou lepty Modely Mašinek.

Troufám si tvrdit, že s nástupem Roca přestává dávat smysl doma bastlit LPH stavebnice a kombinovat se všemožnými lepty, které celkový tvar stejně nezachrání. Jiná je třeba situace u vozů přípojných – kdo jich potřebuje více, musel by koupit více setů a motoráky rozprodat. Snad Roco časem přijde se samostatnými vozy – zájem očividně je. V době psaní článku (cca dva týdny po naskladnění) už mají některé eshopy vyprodáno.

Nezbývá než se těšit na další barevné mutace, které od Roca přijdou snad v příštím roce. Napjatě budu očekávat klasický „ekolak“, třeba se dočkáme i jiných variací (unifik 88 nebo polomáčený se žlutým pruhem).