Dřív, když se moje znalosti o způsobech tvorby modelu rovnaly „hele stůl Molaty“, bylo potřeba sehnat odpovídající obtisky. Ne vždy se podařilo sehnat konkrétní řadu, v případě nouze bylo nutné stříhat různé sadičky. A tak ve mě začal hlodat červík, jestli by se to nedalo vyřešit jinak. Nějak to přece musí jít lacině- a taky že jo.
Člověk těžko odolává posledním trendům. A když jsem i já zjistil, že odlitky za dvě stovky nebudou do budoucna vyhovovat mým nárokům na dobrý model, rozhodl jsem se vyzkoušet lepty, tentokrát nejen v podobě doplňků, ale rovnou celého pájeného modelu, k čemuž mi výborně posloužil Vojtův pájecí workshop v Pečkách.
Jak pomalu ale jistě dodělávám Petrovskou zastávku, začínám spoustu rozhodnutí litovat- kdybych dnes dělal nudlovku odznova, určitě bych udělal jen nezmenšenou Jílovskou stanici. Co jsem ale vymyslel dobře, je možnost oddělení petrovského a jílovského modulu od sebe. A tak jsem dostal nápad, jak chybu příliš krátkého mezistaničního úseku zamaskovat.
V dnešním článku ukážu, jaké stavby budou zdobit mé kolejiště, protože právě ty umocňují atmosféru zapadlé staničky či moderní stanice. Ve velkém jsem se inspiroval opět skutečnou ŽST, nicméně kvůli místu jsem musel některé stavby postavit kratší či některé úplně vypustit, takže třeba Jílové bude trochu jiné…
Letos jsem se jako každoročně zúčastnil největší modelové výstavy v ČR, tzv. Mašinky. Díky ochotě VoVa, Zejmiho a Rosťopiše mi bylo umožněno vystavit i své modely. I přes počáteční potíže nakonec vystaveny v „MojeTT vitríně „byly, ale jenom inkognito, tak pšt 🙂
I přes veškerou kritiku na tuto firmu jsem si jeden stroj na vyzkoušení prostě musel pořídit. Ono se to snadno čte, že až přijde Kuehn, vypadnou nám oči z důlků, ale to by nejdříve musela být mašina hotová… A když už T478 odložili podruhé o rok, přestalo mě to bavit.
Dlouho jsem váhal, zda tuto část přidat přímo do jednoho z článků o nudlovce, nakonec ale raději vytvořím pro přehlednost článek nový. Dnes si tedy ukážeme, jak vytvořit realisticky vypadající zeleň na kolejišti. Musím upozornit, že se určitě najdou způsoby lepší, rád bych ale představil způsob pro ty, kteří nemají čas ani náladu dělat s maximální pečlivostí třeba tisíc stromků.
Přestože jsem si dal malé předsevzetí budovat hlavně Jílové, věnuji se zas Petrovu. Na sobotní burze jsem si kromě věcí na Haničku vyzvedl na otestování také balíček keřů od MM a Purex od Poláka, takže už tu máme před sebou polystyren na zapíchávání hotových stromků a hurá obalovat kostry v purexu. 🙂
K Posázavskému pacifiku neodmyslitelně patří motoráčky řady 810 řadu let. I když už Kufra jednoho mám, objevila se potřeba postavit další, a tentokrát jsem se rozhodl vyzkoušet lepty bočnic od Modelů mašinek a dalších drobných doplňků od VoVa a Zejmiho. Sundal jsem tedy ze starého pojezd od Picoloco a pustil se do stavby.
Tato stanice, zbudovaná při stavbě nejnáročnějšího úseku Posázavského pacifiku, byla postavena v roce 1897. Vlastně stojí jen díky tomu, že si královské město Jílové zaplatilo odbočení tratě od Sázavy, tudíž bych měl na prvním místě poděkovat Karlu IV., že si Jílové mohu postavit 🙂
