Můj první lept- Karosa C734

Člověk těžko odolává posledním trendům. A když jsem i já zjistil, že odlitky za dvě stovky nebudou do budoucna vyhovovat mým nárokům na dobrý model, rozhodl jsem se vyzkoušet lepty, tentokrát nejen v podobě doplňků, ale rovnou celého pájeného modelu, k čemuž mi výborně posloužil Vojtův pájecí workshop v Pečkách.

Stavebnice zabalená v zavíracím pytlíku s návodem, leptanou planžetou a základním interiérem v kartonu.

Stavěl jsem přímo s asistencí Vojty, který mi vysvětlil pár triků, které pomůžou v časové náročnosti či v jednoduchosti. Vyřezání hlavních dílů je ale pořád klasika. Všimněte si prostřihnuté střechy, připravené k ohnutí. Rosťopiš to vtipně okomentoval, že to je v mém případě vskutku dobrý počin, když VoVo s tím začal až kdovíkdy 🙂

Střechu jsem poté srovnal kleštičkami a začal se samotným ohýbáním. Udělal jsem chybu, že jsem to provedl v ruce, díl se ohnul jen v proleptaných drážkách. Dodatečně jsem to upravoval ohnutím středu o kuchyňské prkýnko s vcelku ostrou hranou.

Ohnul jsem zadní čelo…

Obě bočnice včetně předního malého lichoběžníkovitého okénka…

A všechny díly po roztavení páječky spájel. Trochu ještě bojuji s množstvím cínu, občas je těžké odhadnout, kolik je ještě příliš málo a kolik už moc. Rohy střech a přechod bočnice-střecha jsem ale důkladně propájel schválně, pomůže to v tmelení.

Zapájená přední maska. Zvolil jsem modernější typ oválných světel.

Detail na vnitřek. Cínu je opravdu hodně, uvidíme, jak to ovlivní zasklení.

A o pár dní později již autobus připraven na základovku, stejně jako interiér. Na ten se teď v několika obrázcích podíváme blíže.

Jak je o mě známo, interiéry si patřičně užívám a nadšeně osazuji i blbůstky, které stejně nebudou skoro vidět. K stavebnici jsem si ale přikoupil rovnou i osvětlení od Zejmiho, takže bych si tu měl obzvlášť nechat záležet. Ze zbytků jsem vyrobil kabinku řidiče včetně pokladny a z cínové pájky jsem naohýbal některá madla. Jsou dost tlustá, o tom vím, ale nic lepšího po ruce nebylo.

Všimněte si, že jsem zkusil napodobit schůdky, které se ale moc nevyvedly.

Vraťme se ale k autobusu- konkrétně ke střeše. V Pečkách jsem se základní kostrou strávil víc než pět hodin, z čehož možná víc jak hodina bylo opakované tmelení cínem-broušení-tmelení. Co tomu asi řekne základovka.

U prvního leptaného modelu jsem dával dobrý pozor, kolik základu dávám. Stejně ale není vše podle mých představ, takže základovka minimálně jednou ještě přijde.

Nejvíc práce bude na zadku, kde jsem „zapomněl“ na přetmelení zadní masky a bočnic.

Při lepení zadního poklopu jsem to zase přehnal s vteřiňákem.

Přední část střechy je na tom ale výrazně líp- přejetí tmelem sice neuškodí, ale je to záležitost na deset minut.

Další fotky linkáče v základovce.

Na čele je pořád pár nedostatků.

Po několika hodinách broušení- nástřiku- broušení jsem dospěl k pro mě konečnému výsledku a celý autobus vzal taktéž sprejem, tentokrát však už bílou.

Pořád jsou na něm věci, které bych mohl vylepšit, takhle mi to ale stačí.

Bílá hezky překryla některá neposlušná místa, třeba částečně zatmelila stopy po vrstvách střešních větráků, i když tam pořád vidět jsou.

Na druhé straně jsem začal nanášet obtisky od Rosťopiše. Pracuje se s nimi hezky, papír byl za 5 vteřin odmočený, takže práce rychle ubíhá.

Na makro fotkách vypadají obtisky fuj, ale opět platí, že nedostatky při tisku jsou vidět jen pod lupou nebo velice blízkým pohledem.

Byl jsem líný koupit vodičky na obtisky, tak jsem to poprvé risknul bez nich. A musím říct, že se to dá. Pruhy sice nezapadnou do vyleptaných drážek, ale díky průsvitnosti vypadají, jako by tam byly.

Celková fotka po dodělání obtisků a patině. Z původního plánu andělsky čistého linkového prdítka se stal plán ukázky těch největších prasáren DPP… Každopádně jsem minimálně zjistil, že olejovky jsou na autobus zlo, takže příště- tudy ne!

Kusy bahna se loupou z kol, slupují lak a tato místa potom reznou. Semtam i něco odletí ve směru k bílému laku (co jsem si všiml, to je asi nejšpinavější místo na dnešních autobusech).

No dobře, že jsem to přehnal s odlupováním laku přiznávám. No jo, chuť špinit zase zvítězila…

Střechu jsem ponechal jakž takž čistou, jen jsem ji přejel špinavým hadříkem a ihned stíral, takže to na první pohled ani není vidět.

Humus fotka zadku. Příběh sedaček je na dlouho, snad jen dodám, že měly být hnědé a hnědá syntetika doma scházela, takže jsem použil olejovku.

Když už jsme tedy u interiéru… Moc se mi líbil Rosťopišův autobus C744 se sedačkami s nažloutlou látkou, tak jsem svůj také tak udělal. Sice vůbec nevím, jestli lze nějaký takový autobus potkat, ale co, nejsem autobusák, tak mi to zkušenější snad odpustí.

Detail na sedačky.

A na závěr fotečka druhé, nástupní a výstupní strany.