Pozapomenutý kolovůz ze stavebnice MojeTT

Vozy Bvt453 vznikly modernizací klasických vozů BDs východoněmecké produkce v roce 2007 v dílnách bubenské firmy Ateco. Vznikly v pouhých dvou kusech, ze kterých dnes nejezdí ani jeden, jde tedy o zajímavé zpestření provozu na kolejišti neokoukaným vozem. Reálná přestavba spočívala v úpravě bočnic a modernizaci interiéru pro zvýšení kapacit pro přepravu kol.

Model vznikl díky přestavbové sadě, kterou lze zakoupit na e-shopu MojeTT. K vozu mám blízko, i když jsem s ním v reálu nikdy nejel – jednalo se o první obtisky, které jsem před šesti lety nakreslil na zakázku – letí to… Tehdy byla jediná možnost si tenhle vůz postavit užitím bočnic od DK-modelu, které ale seděly jen na starý BTTB Y. Nová sada odpovídá dnešním standardům a je určená pro přestavbu z Tilligovic vozu, ideálně Y/B, tedy se zužujícími se představky. Abych se na projektu také trochu podílel, navrhl jsem novou obtiskovou sadu, která je ke stavebnici standardně dodávána.

I když oba vozy byly doménou hlavně trati Praha – Tanvald, občas je bylo možné potkat i na jiných výkonech. Na trať 210 se prokazatelně podívaly také, alespoň tedy vůz 001 na fotce Marka Cermana, zveřejněné na webu lokomotivy.net. Nedalo mi to a inspirován fotkou jsem k sadě dokoupil i dvě další pro přestavbu na vůz Bt, o tom ale příště 🙂

V roce 2015 jsem ten samý vůz naživo naposledy osobně potkal v Kolíně, už ve značně sešlém stavu.

Zajímavostí je, že grafické řešení vozu je od studia Najbrt, nicméně ještě z dob před korporátním nátěrem ČD, jaký si pod slovem najbrt představujeme dnes.

Na přestavbu je ideální si obstarat vůz BDs, který má v Tilligově podání správný počet i rozmístění větráků na střeše a beden na pojezdu. Já sáhl po nadbytečném „béčku“ v najbrtu, bude se tedy muset víc řezat.

Ohledně schůdků záleží na čísle vozu – zatímco 001 měl dvojschůdky, druhý vůz měl tři. Zdroj fotky zde. Kvalita šílená, ale je to asi jediná dohledatelná fotka, kde jsou oba vyrobené vozy pospolu (pořízeno očividně po vyrobení v roce 2007). Všimněte si, jak původně oranžová kastle stihla během několika let vyšisovat.

Rozebraný vůz. Doporučuju opatrnost při sundavání topných spojek, jsou velmi tenké a rády se lámou. Na bočnici jsem propiskou načrtl, kde bude potřeba řezat.

Výhodou vozu je, že je většina oken zaslepených a není tak nutné bočnici řezat v celé délce, jako u jiných vozů. Díky tomu zůstane zachovaná tuhost celé kastle.

Po odřezání prostoru pro okna. VoVo řeže zásadně se sundanou střechou, já ji nechávám nasazenou, aby se bočnice během práce tolik nekroutila. Je ale potřeba dávat pozor, aby řezný kotouč nezajel moc hluboko, poškozená okapnička na střeše se špatně tmelí do původního stavu. Všimněte si, že rám pod dveřmi pro kola jsem také neřezal, díky němu zůstala bočnice pevná. Je to zdlouhavější, než dveře uřezat celé, ale ta práce za to stojí.

Na obou stranách jsem hrubším smirkem místy probrousil bočnici až na plast, aby se nová bočnice lépe chytla. A nezapomenout na zahlazení madel a visaček na směrovky, jinak bude nová bočnice vyboulená.

Řezání je špinavá práce. Používám řezné kotoučky o tloušťce 0,7 mm. Tilligův plast se rád taví, ale po ztvrdnutí křehne a žmolky se dají hezky olámat skalpelem.

Řežu touhle čínskou napodobeninou Proxxonky. Bohatě stačí nejnižší otáčky. Štítek s výrobcem neevokuje nějakou zázračnou kvalitu, ale drží už osm let a na podobné hrubší práce nijak nezaostává za kvalitnějšími značkami.

Přilepená bočnice. Lepím obyčejným vteřiňákem HTC, co se prodává u nás v Jednotě asi za osm korun. Po přilepení ještě opatrně napouštím rohy zevnitř kastle, aby spoj dost držel. Ve srovnání s Rosťovou sadou mi přijde Vojtova o něco pevnější, kastle po přilepení líp drží tvar. Může to ale být způsobené i menším počtem oken.

Spoj mezi novou a původní bočnicí stejně jako u Rosťova Gyoru netmelím. Když bočnice správně dosednou, je mezera 0,3 mm skoro neznatelná. Navíc jde zamaskovat obtiskovým pruhem, imitujícím gumové těsnění dveří. Když už ale do vozu zasahuju, přebrousil jsem přechody formy v rozích vozu a přetmelil jsem i přechod mezi střechou a čelem. Střechu jsem napevno přilepil, nepotřebuju ji odnímací a schod na čelech nevypadá hezky.

Na střeše jsem zbrousil místa, kam přijdou nalepit větráčky.

Ty jsou ke stavebnici přiloženy v podobě kartonových výpalků.

I s větráčky v základovce. Aby byly větráčky v jedné linii, je dobré si před nástřikem nakreslit tužkou podél pravítka slabou vodící linku – při sebemenším posunutí vypadá střecha opticky zdeformovaná.

Nejdřív jsem stříkal šedou, potom vymaskovat na oranžovou. Odstín jsem se snažil namíchat dle stavu po vyrobení.

Začal jsem nanášet obtisky. Z přiložené sady je možné vytvořit jak první vůz, tak i číslo 002.

Z přiloženého kartonového aršíku lze vykouzlit zjednodušený interiér. Komu jeho provedení nestačí, dá se samozřejmě vyšperkovat, o což jsem se pokusil 🙂

Do oddílu pro kola jsem vyvrtal díry 0,5 mm a vlepil drátek 0,4 mm, imitující tyče s háčky na kola.

U Hekttora jsem nakoupil několik leptíků jízdního kola a nastříkal je obyč bílým sprejem z Lidlu asi za 70 korun.

Madla jsem vzal při jednom stejnou barvou.

Nabarvený interiér nakrmený figurkami z Číny. Koupil jsem jich nedávno zásobu – tehdy se dala sehnat sada 100 sedících barvených figurek asi za 110 korun.

Důvod celé téhle šaškárny s interiérem – pořídil jsem od Marka Šrůtky i osvětlení. Odpovídá sice kupátkovému rozložení, ale dají se zapnout různé okruhy kupé-ulička-kombinace.

Operace s koly. Protože je podlaha v modelu značně výš, kola se dovnitř nevešla. Musel jsem je tedy na obou stranách zkrátit, potom už šla vlepit na tyče.

Pověsit kolo na hák ve vlaku občas nebývá jednoduché…

Zkouška zapojeného osvětlení. Dodatečně jsem ještě doplnil kondenzátor, který přesně padne do prostoru WC.

Hotový vůz na kolejišti. Při horším osvětlení je vůz hodně do cihlova, určitě bych příště volil spíš světlejší oranžovou.

AKTUALIZACE 26.03. – A osud tomu chtěl, aby „příště“ nastalo co nejdřív. K mému němému zděšení odešel na desce s osvětlením rezistor, který se vyhřál natolik, že se v místě nad ním propadla střecha. Z téhle smutné události nejsou žádné fotky, vůz už málem skončil v koši a nečekal jsem, že se ho povede dát dokupy.

Pokusy o srovnání prolákliny ve střeše horkým vzduchem byly marné, tak jsem kastli vycvaknul a začal zas prakticky odznovu. Prvním krokem bylo vytmelení propadliny, použil jsem několik vrstev Surfaceru, který jsem nanesl v několika tlustých vrstvách a nechal důkladně, tedy asi týden, vyschnout.

Jako další šly pryč i obtisky. Snažil jsem se zachovat aspoň slaboučkou vrstvu oranžové, protože vůz jsem komplet odbarvovat nechtěl. Tady v akci smirkový papír hrubosti 600 – lak se krásně potrhal a šel po narušení krásně sejmout.

Znovu v lakovně. Když už byl vůz v rozdělaném stavu, opravil jsem pár drobností, které jsem odflákl u prvního pokusu – lépe jsem zatmelil přechod mezi čelem a bočnicí se střechou, odstranil jsem přebytečnou kapsu na kabel na obou čelech.

V barvě. Stejně jako Vojta jsem tentokrát použil RAL 2011 ve spreji. Na rámu jsem musel doretušovat šedou, která se mi na některých místech odloupla.

Paradoxně oranžová kryla mnohem líp ta z flašky od Tamiye, než ze spreje. Na některých místech už byla vrstva opravdu tlustá a stále nekryla optimálně, i když jsem se snažil o tenké vrstvy.

Přišel čas na obtisky. Jejich podobu jsem už dvakrát aktualizoval, upravoval jsem třeba velikost mřížky, rozmístění motivů na aršíku pro jednodušší aplikaci, délku pruhů na střeše nebo, na podnět Vojty, odstín modré na trochu tmavší. Modelu to dost pomohlo. Kdybyste dostali ve stavebnici verzi starší a chtěli jinou, dejte vědět a rád poskytnu novější!

Vyzkoušel jsem MojeTT novinku – patinovací mřížku. Je třeba jí věnovat trochu péči, než člověk začne s patinou, jinak hrozí přenesení spáleného bordelu z řezaných hran na povrch modelu. Kromě přelaku barvou je taky dobré naohýbat přes něco kulatého, já použil nástavec od vysavače, který měl celkem přijatelný poloměr. I tak se ale karton dost láme, což v konečném důsledku tolik nevadí – když je karton trochu dál od povrchu modelu, dosáhne se jemnějších přechodů.

Po matném laku, patině a přestřiku ředěnou bílou pro naznačení vyšisované barvy. Matný lak taky zakryl mnohde brutální vrstvu spreje. Je fascinující, jak je oranžová citlivá na dopadající světlo – úplně jiný pocit z ní člověk má pod umělým osvětlením…

… nebo pod sluníčkem (respektive venku pod mrakem). A není to problém jen modelu, různých odstínů si jde všimnout i na internetu při sledování fotek reálných vozů.

Rychlé porovnání výstřižků stavu vozu po několika letech provozu a mého modelu.

Stékající bordel ze zásobníku maziva jsem tentokrát naznačil olejovkou, která vytvořila reálnější stékanec.

Dárcovský vůz v najbrtu měl šedé podvozky a spodní výbavu. Podvozky jsem tedy vyměnil s jiným „odporákem“, kterému se budu věnovat jindy, a bedny přematlal štětcem černou.

A to už je opravdu všechno. S vozem bylo spoustu strastí, ale ta možnost si vyzkoušet různé postupy na jednom a tom samém modelu je vlastně celkem jedinečná, pokud toho člověk nestaví víc najednou. Leccos mě to tedy naučilo 🙂

V plánu je jeho provoz s vozy Bt, případně v budoucnu se soupravou rychlíku, jak jezdíval na Tanvald – viz fotka z Želpage.