Smutně na mě z vitríny koukal jeden kousek ypsilonky od Tilliga, která čekala na úpravu – byla to limitka vozu Beer od Davida Struppa. A že jsem zrovna hledal, co nenáročného spíchnout, padla volba na tento vůz.
Kolejiště inspirované Posázavským Pacifikem poměrně zásadně limituje, co jde po kolejišti koukatelně provozovat, a zrovna ypsilonka rekonstruovaná pro provoz expresů se na ospalé lokálce okecává špatně. Je to ale takový můj malý sen si postavit soupravu rychlíku Vysočina. Doufám, že vůz provětrám příležitostně alespoň na nějakém modulovém setkání 🙂 Na obrázku vůz Bee273 inventárního čísla 119 na pražském hlavním nádraží, píše se rok 2016, kdy jsem vozy v tomto laku potkal naposledy. Jezdí v hojném počtu dodnes, jen všechny v nejnovějším Najbrtu.
Vůz v podobě, jak ho v několika edicích vydal Tillig pro Davida Struppa.
I když článek nemá být recenzí, hodí se určitě pár slov k výchozímu modelu. Lak i popisky jsou velmi zdařilé, ostatně i to byl důvod volby, proč sáhnout po tomhle konkrétním kousku a nevěnovat se přestavbě pomocí bočnice od Vojty – ta sice vagon přiblíží realitě blíž, než se to povede mně, takhle hezky to ale prostě nikdy nenalakuju.
Jenže spoustu věcí je prostě na modelu špatně. Asi největším detailem jsou třeba jiná okna ve dveřích, související s rekonstrukcí v devadesátých letech – všimněte si na reálném vozu okna s většími radiusy v rozích, okno je také posunuté blíž k čelům. Kdo by to nedokázal zkousnout, David Kováč (DaKo) chystá dveře z 3D tisku jako vyměnitelný díl.
Že má vůz na fotce dva schůdky je mně jediná známá výjimka – kromě vozu 101 mají snad všechny vozy tři schůdky stejně jako model. Malá okna na představku i některá velká okna na straně chodbičky mají být ale bez příčky, což už je ale do očí bijící detail, který jsem se pokusil v mé přestavbě vyřešit.
Po sejmutí kastle vykoukne interiér, který vozu Beer ale také neodpovídá. Těžko asi vyčítat Tilligu, že nevznikla nová forma, když je konfigurace sedaček v tomhle voze unikátní… Bez osvětlení se dá interiér v pohodě oželet, já ale osvětlení určitě instalovat budu.
Tady byla volba náhrady jasná – Vojtův interiér z kartonu je sice zjednodušený, ale za pár šupů. Dá se s ním nádherně barevně vyhrát – kromě divoce devadesátkových kombinací zvnějšku mají vozy dodnes velmi specifické barevné schéma vevnitř.
Při stavbě je dobré sledovat fotky a plánky na internetu – interiér není symetrický, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Na jedné straně jsou „obyčejná“ kupátka dvě, na druhé straně jen jedno.
Prostřední kupé s typickou čtyřsedačkou, velkým stolem a sedadlem bokem ke směru jízdy.
Dveře mají ve skutečnosti mezi skleněnou výplní velmi tenké rámečky, které jsou sotva vidět. Na příštím modelu bych je z interiéru asi vystřihl a nechal jen velké „okno“ – dovnitř by se dostalo víc světla a vypadalo by to líp.
Slepený interiér s jeho továrním bráchou. Porovnání hezky ukazuje, že se vlastně hrubý koncept interiéru moc nezměnil – žádná příčka se neposouvala, jen se bouralo a upravovalo rozmístění sedadel. Kromě toho na straně chodbičky vznikla tři zahloubení pro sklopné sedačky.
Nabarvený interiér i s figurkami. Celek jsem stříknul a pak už jen barvil detaily obyčejnými fixami. Zatímco zvenku se fixám na vozech úspěšně bráním kvůli strachu z rozpití, u interiéru to značně rozšiřuje možnosti.
A strana uličky. Na ranních vlacích navážejících pracanty bývají sedačky v uličce poslední záchrana, kde si sednout 🙂
No a co s okny? Stahovačky po celém voze nechat nemůžu, na to je silueta tohohle vozu moc typická. Zakoupil jsem tedy tenhle Beer od Tilliga (16691), s tím, že po kanibalizaci oken nechám vůz na přestavbu něčeho modernějšího – nabízí se po záměně podvozků třeba Bdtee, které bývá v posledních dvou letech na Vysočinách taky pravidelně řazené.
Použít jde samozřejmě i Bee z novější série s vyklápěcími okny – 16686. Tato a předchozí fotka je použita z webu ITvlaky.cz.
Nejde ani tak o okna vyklápěcí (hodí se třeba na Bee272, to snad jindy), ale hlavně velká a malá okna plná. Malé vyklápěčky přijdou na stranu WC. Celkem je oproti standardnímu vozu B třeba osm oken plných, dvě malá plná a dvě malá vyklápěcí.
Velká plná okna jsou z nějakého důvodu o pár desetin větší – možná to bude i důvod, proč údajně není možné takovouhle kombinaci vyrobit bez změny formy.
Vzal jsem tedy do ruky ostrý skalpel a všechny vnitřní hrany oken srazil pod úhlem cca 45 stupňů. Stačí trochu, sražení potom slouží pro navedení okna, které se neotlačí z čela, ale vmáčkne do díry. Chce to přiměřenou sílu, ale ve výsledku se nebylo čeho bát. Jestli někdo plánuje přelak, vyplatí se asi rovnou do bočnice říznout a použít leptané bočnice. Kdo má tuhle limitku a chce si ji jen vyšperkovat, je to také schůdná cesta.
Pohled na částečně složený vůz ze strany kupátek. Velká okna na straně kupé zůstala spouštěcí (i když nejsou asi zcela původní, všimněte si někdy na reálné předloze, jak má tlustší rámečky). Liší se tak jen výrazněji jen okna na WC, kam se dosadily vyklápěčky.
Připraveno k dosazení střechy…
…nejdřív jsem ale připájel desku s osvětlením od Peliho. Věčně jeho elektroniku vyzdvihuju a neodpustím si to ani tady 🙂 Přijde mi parádní, že jde o hotový produkt, který perfektně padne. Žádné tahání drátků od podvozku, stačí pro nás méně náročné připájet ploché vodiče na představku a je hotovo. Programovat se dá jednoduše Multimausem, k dispozici je návod pro přiblblé s podrobným vysvětlením, jak na to.
Sesazeno. Patinu jsem provedl s patinovací šablonou od Vojty, kterou jsem si kolíčky na prádlo připevnil ke kastli tak, aby lehce odstávala. Přechody jsou tak jemnější.
Co do intenzity patiny a jejích přechodů jsem tentokrát spokojený. Jedinou vadou na kráse je špatně naředěná barva, co při nástřiku udělala krupici.
Zdálky to ale nepůsobí rušivě. Patina taky hezky zvýraznila barevné provedení modelu, ve vitríně je opravdu lákadlo. Pomohly tomu i žlutě zvýrazněné schůdky.
Jak trefně poznamenal JtB v jednom ze svých článků, čeští modeláři jsou nenapravitelní barvičkáři (parafrázováno 🙂 )
Ponoření do problematiky rychlíkových vozů z 90. let dává spoustu možností, kam se dál vydat – od tomuhle modelu podobných přestaveb „prohandluj pár oken“ v případě Aee145 a Bee272, po složitější přestavby s bočnicemi v případě Bdtee276, Bpee237 (na Vysočinách co pamatuji cca 2022 do loňska) nebo Bbdgmee236 (nedokážu odhadnout roky, ale taky bývaly na trati Praha-Brno přes Vysočinu v minulém desetiletí řazené).
Doplnil jsem ještě jednu méně kvalitní fotku, kde je ale hezky vidět rozmístění oken na straně uličky.
