Pikovická potopa aneb Sázava z vody Model Scene

Po dlouhých přípravách konečně přišel čas na zdánlivě nelehký úkol- vytvořit oblíbenou vodáckou řeku, Sázavu. Jak jsem se s tím vším popral a jak se mi s vodou Langmesser pracovalo?

Ježíšek asi vycítil moji touhu po znázornění vody na nudlovce, tak jsem s překvapením objevil pod stromečkem její velké balení od Model Scene. Nedočkavostí jsem mohl puknout, až se k dostanu k jejímu zpracování! I proto jsem urychlil práce na minimodulu, který už jsem tu byl minulý rok v namlsávacím článku. I ten tu v dnešní aktualizaci ukážu.

Díky Vojtově radě jsem spodek udělal ze styroduru, čehož rozhodně nelituju. Je to jakýsi tvrzený polystyren (chemici snad prominou), který je i při poměrně nízké tloušťce dostatečně pevný. Konkrétně tenhle kus je tlustý 20 mm. Zachovává si výhody klasického polystyrenu (lehký, snadno opracovatelný), ale oproti němu při řezání nezanechává takového nepořádku- každý, kdo řezal doma polystyren, mi jistě potvrdí, že spolubydlící v tu chvíli modelářské nadšení nesdílí…

Nakreslil jsem si umístění některých prvků- hlavně břeh a most.

V OBI jsem dokoupil latě, ze kterých jsem později vyrobil jednoduchý rám.

Když bylo všechno přichystané, z montážní pěny jsem znázornil břeh. Druhý den přišel ořezat, a když jsem měl nahrubo vytvarovaný terén, mohl jsem pokračovat korytem. Rozmíchal jsem si řidší sádru a štětcem tupoval strukturu dna. Čekal jsem, že to na hladině vody bude nějak poznat, ale nakonec to bylo zbytečné.

Modul připravený k barvení.

Ještě před barvením jsem ale vyřešil usazení k samotné nudlovce. Modul je od začátku myšlený jako odjímatelný, což jsem vyřešil ne klasickým rámem, ale jakýmisi podpěrami, které modul bezpečně drží přilehlý k ostatním dílům. Tenčí laťka je přitlučená kvůli výškovému rozdílu dřevotřísky a styroduru (15 a 20 mm), větší potom na samotnou podpěru. Napoprvé mi to nevyšlo přesně, takže později jsem podpěry předělal.

Na viditelné části je přibitý tenhle L profil, který brání nechtěnému vysunutí modulu.

Celé to potom vypadá takhle. Ač je to postup dosti nezvyklý a mnozí mu asi nevěří, drží to pevně a to je hlavní.

Tady už má modul nabarvené koryto obyčejnou temperou.

Sesazené dohromady.

Na boky jsem proti vytečení nalepil zábrany. Jsou myšleny jako provizorní, tak snad půjdou po zaschnutí strhnout…

Kýžený moment nastal- připravil jsem si kuchyňskou odměrku (děkuji za půjčení a slibuji, že brzo pořídím novou 🙂 )

Rozdělal jsem obě láhve a jejich obsah slil dohromady. Míchat se musí v poměru 2:1, naštěstí výrobce myslel hlavou, takže po smíchání celého objemu je poměr v pořádku- netřeba tedy odměřovat.

A pořádně jsem směs promíchal, dle návodu déle, jak jednu minutu.

Když byla obě složky řádně smíchané, začal jsem vodu tónovat. Použil jsem originální pigment Model Scene.

V návodu je varování, že je ho třeba přidávat po špičkách nože. Nechtělo se mi věřit, že by taková troška něco obarvila, ale pro jistotu jsem opravdu přidával po malých dávkách…

…a dobře jsem udělal. Co na mě vybaflo po promíchání, byť zatím jen částečném, mě skoro vyděsilo. Takže ano, bacha- barví nečekaně intenzivně.

Já ale chtěl Sázavu pořádně bahnitou, jak ji zvlášť ve spodním toku znám. Přidal jsem tedy další dvě špičky nože a s výsledkem jsem byl spokojený. Takhle to vypadá odpudivě, ale vody bude pouze tenká vrstva, konečný dojem bude jiný.

Když bylo dobře rozmícháno, napjatě jsem vodu začal lít do koryta. A tady začala sranda. Boky se totiž rozhodly netěsnit, takže si každý našel aspoň jedno místo, kudy vodu pustily. A chemický sajrajt, na Honzíkových vláčcích pojmenovaný jako polyoxypropylenpolyamin (s aminovým tvrdidlem), začal kapat na koberec. Kapku po kapce, kap, kap…

Narychlo jsem pod každé kapající místo postavil mističku, kam voda kapala.Takže zatímco jsem s vykulenýma očima doufal, že voda nevyteče všechna, upíraly se na mě zděšené oči střídavě kmitající mezi viníkem a zatím čisťoučkým kobercem…

Dopadlo to dobře. Voda byla večer tak hustá, že už zůstávala všechna v korytu. Nakonec vyteklo jenom pár kapek a drtivá většina objemu zůstala. Hladina je po proschnutí (suchá byla po dvou dnech) dokonale rovná, vlnky je potřeba dodělat dodatečně. V návodu je doporučován výrobek firmy Vallejo „Water effects“, já použiju akrylový gel, který zmiňuje například Mnitka na svých stránkách. Koupil jsem ho přímo v podnikové prodejně v pražské Soukenické ulici za pěkných 95 korun.

Na hladinu jsem si vždy prsknul trochu gelu a tupováním plochým štětcem udělal vlnky. Nejdříve nahrubo, ale jak gel postupně schnul, dotvářel jsem pečlivěji- s tužším se lépe pracuje.

A vzpomněl jsem si i na potůček pod mostem, který jsem kdysi narychlo odfláknul barvou na sklo. Tady by bílá docela slušela, zkusím v druhé vrstvě gel trochu obarvit a napodobit tak zpěněnou vodu.

Vyčurat, pomodlit a spát, protože ráno moudřejší večera. Když jsem se na nudlovku přišel hned ráno podívat, výsledek mě mile překvapil. Sice ještě gel nebyl úplně stoprocentně průhledný, ale i tak už jsem pozoroval povedené vlnky, které nudnou hladinu hezky oživily.

Při práci s vodou Model Scene se doporučuje břeh dotvářet až po zaschnutí, protože vzlíná. Jakmile byla možnost, vzal jsem foliáž a z Polákovy neobdělávané louky a z Efka vytrhával šťavnatější trsy trávy, které poté přišly přilepit k vodě. Své místo zde našly i vysoké keře stejného výrobce (tu konkrétně trnky).

Pod budoucí tábořiště jsem vytvořil povrch z toaleťáku napuštěného vodou s Herkulesem.

Za další den byla hladina krásně proschlá a já mohl zhodnotit svou práci.

Vlnky se opravdu povedly- proti světlu (nejen, ale takhle nejlíp vyniknou 🙂 ) vypadají úžasně. Nebylo třeba mít obavy, že se akrylový gel bude chovat jinak, než speciální přípravky.

Jakmile byl i potok suchý, aplikaci gelu jsem opakoval, tentokrát jsem ale přimíchal malé množství bílé akrylovky Tamiya. Lépe jí dát méně a případně po proschnutí přidat, chová se dost nepředvídatelně. Mně se to naštěstí povedlo na první pokus. Potůček se nakonec vlévá do Sázavy a jeho zpěněná voda se pomalu mísí s bahnitou říční vodou.

Hlasité brzdění starého Béčka na Os 9057 přehlušuje bublání zurčícího potůčku.

Letní nálada v Pikovicích. Za rohem už připlouvají vodáci, aby se o chvíli potom svezli vlakem zpět do Týnce.

Myslel jsem, že mám hotovo, ale stejně mi to nedalo a pustil jsem se do drobné úpravy. Několik kamarádů mě upozornilo, že i když už pár kilometrů dále reguluje Sázavu Vranská přehrada, u Pikovic to stále trochu teče a tyhle vlnky připomínají rybník. Ani já nebyl s konečným výsledkem na 100% spokojený – hlavně s odstínem. Množství pigmentu jsem vychytal, ale jeho odstín byl moc tmavě hnědý – jako stoka. Vzal jsem tedy narovinu hnědou akrylovku a napatlal ji přes celou hladinu řeky. Po proschnutí jsem vzal šedou všechny vyšší výstupky dna šedou jako kameny.

Koupil jsem další balení akrylového gelu a nanesl rovnou na barvu. Tou jsem si sice naprosto skryl efekt průhlednosti vody, ale výsledek mě později přesvědčil, že to byl správný krok. Tábořiště přeflokováno, ale o tom až příště.

Na hladině jsem se pokusil naznačit proud. Kde není proud, tam bude později trochu zpěněná voda tříštící se o kameny.

Takhle to dopadlo. Teď už jsem spokojený.

Pohled z pikovické lávky na jarní rozbahněnou Sázavu.

Ze stejného místa na kolejišti, jen zpod mostu.

Řeka se u lávky zužuje, takže rychleji teče.

A jako třešničku jsem osázel břeh nízkou vegetací od Model Scene. Tu kopřivy…

…a rákosí.

S vodou Model Scene se pracovalo celkem dobře, ale kdo chce dělat na kolejišti bahnitý rybník nebo tok jako Sázava, akrylová barva s gelem je levnější a jednodušší varianta. A když mám Sázavu hotovou, můžou připlout první vodáci 🙂

 

 

 

 

2 thoughts on “Pikovická potopa aneb Sázava z vody Model Scene

  1. VoVo

    Tak to vypadá opravdu dost dobře, to jsem ani nečekal! Ohledně těch vlnek, nevím, jestli jsi spíš neudělal rybník. Ta Sázava přeci jen trochu teče a tak bych tam znázornil nějaký proud, klidnější a divočejší místa, nějaký kámen a kolem něj obtékající vodu… Hlavně ta fotka potůčku pod mostkem je teda parádní!

    Reply
  2. Fuška

    Ono to je s těmi vlnkami dost složité- Když jsou peřeje, tak se mezi kameny tvoří typické „jazyky“ a ty by se vytvářely opravdu těžko, tak jsem vsadil na takové ty vlny od větru a občasného žblunknutí pádla. Ostatně okolo Pikovického mostu už pomalu začíná Sázavu vzdouvat Vranská přehrada, záleží na stavu vody. Teď už to ale rýpat nebudu, nervů bylo dost a užívám si teď pocit, že jsem takovou dominantu okolní krajiny zvládl dle představ 🙂

    Reply

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.