BDs Kuehn: kam se hrabe Tillig

Konečně. Po šesti letech, mnoha pro některé probděných nocích, když už pomalu zapadal do zapomnění, přišel z Německa dlouho slíbený vůz BDs z Kuehnovic rodinky. Drží si ale pořád standard v kvalitě, na který jsme si od Áčka až po Bmto zvykli?

Začalo to zmíněným Áčkem, nedlouho po něm pokračovalo Béčkem. Ale potom nic, i když v plánech na další léta se pořád skrýval další typický „Y“ vůz, vyráběný v polovině sedmdesátých let kvůli zvýšené potřebě služebních oddílů ve vlacích. Tak to plynulo několik let, až se najednou jako z čistého nebe objevily modely v nabídkách e-shopů jako „na cestě“ a krátce potom i v kamenných obchodech.

Rozhodl jsem se svojí recenzí navázat na Vojtovo zhodnocení Áčka a Zejmiho popis Béčka a kouknout tomuhle modýlku na zub stejně, jako oni před několika lety. Předem musím upozornit, že ani jeden z nich doma nemám, takže sice mohu porovnat jen s ostatními recenzemi, ale na druhou stranu budu nezaujatý. A jak já jsem se vlastně k němu dostal? I já si ho všiml na různých internetových obchodech. Když se dostaly do Česka, neváhal jsem a jeden jsem si zamluvil, takže ho držím v ruce jako jeden z prvních a rád se podělím o své dojmy, jak se vlastně povedl.

Klasická krabička Kuehnovských vozů.

Uvnitř je ještě chráněn plastovým lůžkem a tenkou folií, za kterou je možné model jednoduše vyndat.

Uvnitř pytlíček s brzdovými hadicemi.

Stačí odebrat a potom už nic nebrání vyjmutí samotného služebáku.

A tady je, krasavec.

K porovnání jeden z posledních zástupců řady BDs v zeleno-šedém nátěru. Psal se rok 2015. Dnes je takovýchto v provozu posledních pár, jinak vše v Najbrtu.

Na první dojem působí velmi přesně a povedeně. Odstíny se zdají být pěkně citlivě vybrány (vůz výše je ve skutečnosti dosti vybledlý, s ním nesrovnávat).

Spřáhlo Kuehn v šachtě s kinematikou je už v dnešní době samozřejmost.

Zaujaly mě propracované schůdky, stejně jako klika dveří.

Služební oddíl včetně jeho posuvných dveří. Moc pěkně bude vůz vypadat osvětlený.

Ač povrchová úprava vypadá na první očmuchání bezvadně, dokonalost to není. Přechod zelené a šedé je po celé délce vozu trochu zafoukaný a to bohužel není jediná vada povrchovky. Co se ale podle mě povedlo, je ochranná mřížka za sklem.

Zde se trochu zatoulala černá z nástřiku schůdků…

Když jsem poprvé viděl konkurenční model od Tilligu, doufal jsem, že Kuehn nějak lépe vyřeší výhledové okýnko. Je to škoda, když je mezi ním a kastlí rýha, ale když se nad tím zamyslím, asi to lépe v rámci možností nejde. Je ale na něm jedna chybka, která by nemusela: všimněte si, že jeho spodní strana není vůbec nastříkaná.

Stejně jako mřížka u dveří do služebního oddílu je zpracované madlo v postranní uličce.

K nápisům nemám co dodat- hezky ostré, nerozpité, věřím že skutečné. Vůz sice dnes slouží pod domovskou stanicí Děčín hl. n., ale v době oměřování pro model tomu mohlo být jinak. Přeci jen, už je to šest let.

I mě si získal nápad dvou barev v interiéru, stejně jako mají předchozí modely. Takže zatímco chodbička září krémovou…

…sedačky a obložení stěn v kupé jsou barveny správným odstínem červené. Pohledu dovnitř jistě přidá na atraktivitě i madýlko pro spouštění oken.

Jak to působí v reálu asi nejlíp přibližuje fotka proti světlu.

Rámečky oken jsou hezky plastické ve dvou vrstvách…

…ale pořád na nich je vidět chyba z minulých modelů, totiž že mezera mezi vnějším a vnitřním rámem zůstala zelená kvůli tisku v různých vrstvách. Abych byl upřímný, mně se to takhle líbí, nepamatuji se, že by nějakému kousku, ve kterém jsem jel, neprorůstal okny mech :-). Takže to usnadní patinu, ale chápu, že pro většinu lidí to je spíš na obtíž.

Radši se podívám na střechu. Větráček…

A další. Vysoké tak akorát.

Pojezd je neméně propracovaný. A to nejen při pohledu takto zespoda.

Baterie s potiskem, detail, co potěší.

Na podvozcích zas prosvítá plíšek ke sběru proudu z dvojkolí, ale myslím, že je to jen malá daň za to, že máme vůz rovnou připravený k osvětlení.

Masky včetně alternátoru taky dobrý.

Ještě jednou dveře se super detaily.

Je to fešák. Čekali jsme dlouho, vyplatilo se to?

Já myslím, že ano. I když jsem možná od něho očekával víc, pořád to jsou všechno drobnosti, které se dají odpustit.

A rozhodně je to model, za který se nemusí nikdo stydět. Zapřáhnout ho za nějakou další zelenou „Ypsilonku“, hned bude souprava, které se snad na žádném kolejišti neztratí. Já rozhodně koupě nelituji!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.